Neužívejte širokospektrální probiotika během antibiotické léčby, užívejte Saccharomyces Boulardii

Všichni už dnes víme, že střevní mikrobiom hraje klíčovou roli v našem zdraví – podílí se na trávení, vstřebávání ale i syntéze živin, ovlivňuje významně imunitní i nervový systém. Antibiotika jsou důležitou součástí léčby bakteriálních infekcí o tom není pochyb. Kromě patogenů ale pochopitelně ničí také prospěšné střevní bakterie. To vede k narušení mikrobiální rovnováhy (dysbióze) a může způsobit nežádoucí účinky jako je průjem nebo tzv. antibiotická kolitida. 

V minulosti se běžně doporučovalo užívat současně s antibiotiky také širokospektrální probiotika (např. laktobacily a bifidobakterie) a tento zvyk je celkem pevně zabudován do podvědomí nás všech. Novější výzkumy však tento přístup přehodnocují.

Dříve bylo zvykem podávat při léčbě antibiotiky zároveň probiotické bakterie (nejčastěji rody Lactobacillus a Bifidobacterium) v domnění, že tak předejdeme antibiotikům navozenému průjmu a rychleji obnovíme původní mikrobiom. Současné poznatky však ukazují, že tento postup není optimální. Zaprvé, je většina běžných laktobacilů a bifidobakterií citlivá na antibiotika a antibiotikum tak probiotické bakterie v trávicím traktu zahubí dříve, než mohou prospět, což zpochybňuje smysl jejich současného podávání. (academic.oup.com) 

Zadruhé, průlomová studie týmu z Weizmann Institute (Izrael) naznačila, že podání komerční směsi probiotik po antibiotikách může paradoxně zpomalit obnovu přirozeného mikrobiomu. Ve studii dostala jedna skupina po dobrání antibiotik směs 11 kmenů laktobacilů a bifidobakterií, druhé skupině byl podán tzv. autologní transplantát vlastní stolice a třetí skupina naebsolvovala žádnou intervenci. Výsledky byly překvapivé – u skupiny s probiotiky trvalo mikrobiomu až 6 měsíců, než se vrátil do normálu, zatímco u skupiny bez probiotik to bylo asi 3 týdny a u skupiny s transplantátem jen pár dní (drugs.com ​contagionlive.com). Probiotika tedy v tomto experimentu oddálila návrat původní mikrobiální rovnováhy, pravděpodobně tím, že dočasně kolonizovala střevo a bránila znovuosídlení původními kmeny. (contagionlive.com) Proto se od rutinního podávání klasických probiotik (např. Lactobacillus acidophilus, Bifidobacterium bifidum) souběžně s antibiotiky upouští. Namísto toho se pozornost soustředí na kvasinku Saccharomyces boulardii.

Saccharomyces boulardii je odolná vůči antibiotikům a ochrání během léčby Váš vlastní mikrobiom, sliznici střeva a podpoří Vaši slizniční imunitu.

Saccharomyces boulardii je unikátní tím, že jde o nepatogenní kvasinku, nikoli bakterii. Díky tomu není přímo zasažena antibiotiky, která cílí na bakterie​ (pmc.ncbi.nlm.nih.gov rupahealth.com) 

Saccharomyces boulardii tedy lze bezpečně podávat současně s antibiotickou kúrou, aniž by byla zničena. Množství klinických dat potvrzuje, že S. boulardii významně snižuje riziko antibiotického průjmu a pomáhá udržet integritu střevního prostředí. Co to znamená? Saccharomyceta užívaná současně s antibiotiky ochrání Vaše vlastní prospěšné bakterie i sliznici Vašeho střeva tak důležitou pro vstřebávání živin, minerálů a vitámínů, ale i pro silnou imunitu (90% imunity je v právě ve střevě. GALT = Gut associated Lymphoid Tissue). Metaanalýza 21 klinických studií s téměř 4800 pacienty ukázala, že podávání Saccharomyces boulardii během antibiotické léčby snížilo výskyt průjmů z ~18,7 % na 8,5 % (pubmed.ncbi.nlm.nih.gov).

Zároveň naznačují některé studie, že Saccharomyces boulardii chrání před rozvojem kolitidy způsobené přemnožením Clostridioides difficile. V dětských studiích dokonce snížila riziko C. difficile infekce na čtvrtinu oproti placebu​ (pubmed.ncbi.nlm.nih.gov).

Saccharomycetka, jak ji rádi my naturopaté říkáme navíc posiluje sliznici střeva a používáme ji tedy jako součást protokolu při autoimunitních protokolech, při řešení propustného střeva, ale také při zánětlivých střevních onemocněních jako je ulcerozní kolitida nebo Crohnova choroba. Saccharomyces je doporučena také při nízkém IgA pro podporu imunitní odpovědi sliznice. A Saccharomyces také dokáže produkovat látky neutralizující bakteriální toxiny (např. proteázu štěpící toxin A od C. difficile). Výsledkem je, že S. boulardii pomáhá udržet zdraví střevní sliznice a brání přemnožení patogenů, a to nejen během antibiotické léčby. 

Saccharomyces boulardii se dnes doporučuje jako probiotikum první volby při současném užívání antibiotik. Naproti tomu bakteriální probiotické kmeny (laktobacily, bifidobakterie) se dnes během braní antibiotik rutinně nedoporučují.

Probiotický protokol při a po antibiotické terapii

Nejnovější poznatky tedy volají po racionálnějším, načasovaném podávání probiotik v souvislosti s antibiotiky, namísto dřívějšího plošného užívání „probiotické směsi hned od začátku až do konce“. Zde je doporučený protokol založený na aktuálních důkazech:

1. Během užívání antibiotik:

• Nasazení probiotik kmene Saccharomyces boulardii včas (ideálně do 48 hodin od začátku antibiotik): Pokud se rozhodneme probiotika při antibiotikách podat, mělo by to být co nejdříve od zahájení ATB léčby – studie ukazují, že včasné podání (do 48 h) adekvátně dávkovaného probiotika může zabránit rozvoji dysbiózy a průjmu​ (pmc.ncbi.nlm.nih.gov) 
• Saccharomyces boulardii se doporučuje užívat po celou dobu antibiotické léčby, v dávce cca 5–10 miliard CFU denně (běžná dávka je 1–2× denně 250 mg kapsle, které typicky obsahují kolem 5×10^9 živých kvasinek).
• Užívat od prvního dne ATB a pokračovat alespoň po dobu celé ATB kúry a 1 týden po dobrání antibiotik. Tím pokryjeme kritické období, kdy hrozí antibiotikem navozený průjem a kdy se může pomnožit C. difficile. 
• Saccharomyces boulardii  není třeba časově oddělovat od dávky antibiotika (právě proto, že není antibiotikem hubena), avšak z praktických důvodů se často bere s jídlem, zatímco antibiotikum může být před jídlem – kolize zde nehrozí.

• Další prospěšné kmeny probiotik během ATB 

Vůči ATB mohou být odolné také takzvaná sporulující či jinak odolná probiotika. Patří sem:

Tzv. půdní bakterie (Bacillus) v podobě spor – např. Bacillus coagulans nebo Bacillus subtilis obsažené v některých doplňcích. Jejich spory jsou vůči antibiotikům i žaludeční kyselině velmi rezistentní a ve střevě pak klíčí a mohou pomoci potlačit patogenní mikroby. 

Kmen Lactobacillus rhamnosus GG má známou odolnost a prokázal účinek u dětských průjmů při antibiotikách​ (pmc.ncbi.nlm.nih.gov) Lze zvážit jeho podání (obvykle 10–20 miliard CFU denně), ovšem vždy s odstupem aspoň 2–3 hodin od antibiotika, aby se minimalizoval přímý kontakt s ATB v trávicím traktu. 

Celkově však platí, že během antibiotik se soustředíme hlavně na S. boulardii a ostatní kmeny spíše šetříme na později.

2. Po ukončení antibiotik – obnova mikrobiomu:
Jakmile je antibiotická terapie ukončena, nastává kritická fáze rekolonizace střeva. Cílem je co nejdříve obnovit diverzitu a funkčnost mikrobiomu a vytlačit případné nežádoucí mikroby, které se mohly během ATB léčby pomnožit. Strategií je nyní nasadit vhodné probiotické bakterie, podpořit je prebiotiky a případně využít i postbiotika či další intervence:

• Postupné zavedení více kmenů: 1–3 dny po dobrání antibiotik (tedy poté, co ATB hladina v těle poklesne) se doporučuje začít s multi-kmenovým neboli širokospektrálním probiotikem obsahujícím různé laktobacily a bifidobakterie. Volíme preparát s prokazatelně účinnými kmeny a vysokou dávkou (minimálně 10–20 miliard CFU denně), aby došlo k dostatečnému osídlení. Tuto intenzivní fázi probiotické reinfekce střeva vedeme obvykle po dobu 2–4 týdnů po ukončení antibiotik. Někteří odborníci radí začít vyšší dávkou (např. 50+ miliard CFU denně první týden) a poté udržovat nižší dávku, nicméně jasná doporučení o optimální dávce zatím nemáme – důležité je, aby bylo přítomno dostatek živých bakterií a ideálně více různých kmenů najednou (pro pokrytí širší škály funkcí mikrobiomu).
• Volba kmenů po antibiotikách: Vhodné jsou osvědčené kmeny rodu Lactobacillus a Bifidobacterium, např. Lactobacillus rhamnosus (jiné kmeny než LGG, které lze nyní použít volně, protože již nejsou ATB), Lactobacillus casei, L. plantarum, L. acidophilus, Bifidobacterium longum, B. breve, B. infantis aj. Tyto bakterie pomohou obnovit fermentační aktivity ve střevě, vyrábět krátké mastné kyseliny (SCFA) a obnovit slizniční imunitu. Je vhodné pokračovat také s Saccharomyces boulardii ještě cca týden po ATB, zvláště pokud měl klient těžký průběh nebo je riziko C. difficile (tedy nepřestávat s S. boulardii okamžitě po dobrání ATB, ale spíše postupně vysadit až po týdnu).
• Prebiotika – „krmivo“ pro probiotika: Součástí post-antibiotického protokolu by měla být i prebiotika, tedy nestravitelné vlákniny podporující růst prospěšných bakterií. Patří sem inulin, fruktooligosacharidy (FOS), galaktooligosacharidy (GOS), rezistentní škroby a další vlákniny (např. psyllium, akáciová vláknina). Jejich přísun (ideálně ve stravě – kořenová zelenina, cibule, česnek, čekanka, oves, luštěniny, případně doplňky) pomůže nově dodaným probiotickým kmenům uchytit se a rozmnožit. Studie ukazují, že kombinace probiotik s prebiotiky (tzv. synbiotika) může zlepšit výsledný efekt na mikrobiom i klinické ukazatele. Prebiotika je vhodné zavádět opatrně a postupně, zvláště u klientů, kteří mají citlivé zažívání (nadměrná dávka vlákniny zpočátku může způsobit nadýmání)
• Postbiotika – metabolity a další podpůrné látky: Nově se hovoří i o postbiotikách, což jsou buď přímo metabolické produkty prospěšných mikrobů (např. krátké mastné kyseliny – butyrát, propionát; vitamíny; polysacharidy) nebo inaktivované mikrobiální buňky s imunomodulačním účinkem. Po antibiotikách může být užitečné dodat butyrát ve formě doplňku pro výživu kolonocytů a hojení střevní výstelky, protože vlastní produkce butyrátu antibiotiky klesá. Také lze podávat fermentované potraviny (kefír, kysané zelí, kombucha) – ty obsahují jednak živé kultury, jednak spoustu postbiotických metabolitů vzniklých fermentací. Postbiotika pomáhají rychleji obnovit normální funkce střeva i bez nutnosti kompletní kolonizace – např. podávání samotných bakteriálních buněčných stěn nebo jejich produktů může stimulovat imunitu podobně jako živé probiotikum. Tento přístup je užitečný zejména u klientů, kteří nesnesou živá probiotika nebo u nichž hrozí infekční komplikace.

Pro praktického terapeuta z toho plyne poučení: čím více se podaří uchovat/vrátit vlastní mikrobiom, tím lépe. To znamená antibiotiky zbytečně neničit mikrobiom (používat cíleně, ne déle než nutno) a po léčbě spíše podporovat návrat endogenních kmenů (dietou, prebiotiky) než pouze nahrazovat jinými kmeny.

3. Dlouhodobá péče o mikrobiom po antibiotikách:
Po překlenutí bezprostředního období rekonvalescence (řekněme 1 měsíc po ATB) je vhodné nastavit dlouhodobou strategii, aby se mikrobiom stabilizoval a předešlo se chronickým následkům dysbiózy. Antibiotiky narušený mikrobiomu může mít dopad na metabolismus, imunitu i psychiku ještě dlouho po akutní fázi. Dlouhodobá péče zahrnuje:

• Pokračování v pestré stravě bohaté na vlákninu: Strava je klíčovým faktorem formování mikrobiomu. Po ATB by měl klient konzumovat různé druhy rozpustné i nerozpustné vlákniny (ovoce, zelenina, celozrnné obilniny, luštěniny, ořechy) pro podporu rozmanitosti mikrobů. 
• Fermentované potraviny a nápoje: Pravidelná konzumace fermentovaných potravin (jogurty s živými kulturami, kefír, kysané zelí, kimchi, kombucha atd.) funguje jako přirozené „mikrobiální posilování“. Obsahují nejen živé bakterie, ale i jejich metabolity a enzymy, čímž působí jako přirozená probiotika a postbiotika v jednom. Studie naznačují, že zařazení fermentovaných potravin do jídelníčku může zvyšovat mikrobiální diverzitu a snižovat zánětlivé markery v těle.
• Občasné cílené doplnění probiotik: Neznamená to, že by musel brát klient probiotické doplňky denně doživotně. Nicméně v určitých obdobích (např. při zvýšeném stresu, při dietní chybě, po nemoci) může být prospěšné si probiotika znovu nasadit jako „boost“ pro mikrobiom. Zejména u lidí, kteří měli opakovaně narušený mikrobiom (častá ATB, střevní onemocnění), se vyplatí dlouhodobější udržovací režim: např. nízká dávka multi-probiotika párkrát do týdne, nebo kúry probiotik několikrát ročně. Také tzv. rotace kmenů může pomoci – střídat různé produkty s odlišným složením, aby se maximalizoval záběr působení na mikrobiom.
• Sledování a testování mikrobiomu: Terapeut může zvážit kontrolní test střevního mikrobiomu (např. GI MAP) pár měsíců po antibiotikách, zvlášť u pacientů s přetrvávajícími potížemi. To může odhalit případné nedostatky (např. nízké zastoupení bifidobakterií) a vést k úpravě probiotického plánu (cílené doplnění chybějících skupin, úprava stravy).

Shrneme-li protokol: během antibiotik hlavně S. boulardii k ochraně sliznice; hned po antibiotikách intenzivní kúra směsi prospěšných bakterií + prebiotika pro obnovu mikrobiomu; a dlouhodobě zdravá strava, fermentované potraviny a případně opakované probiotické intervence k udržení rovnováhy.

Lukáš Bulín, ND

Publikováno v Časopise České naturopatické společnosti 19/2025

Disclaimer: Poskytnuté informace nemají sloužit jako náhrada odborného posouzení Vaším lékařem. Než začnete užívat jakýkoli doplněk stravy nebo provádět jakékoli změny ve stravování či cvičení, vždy se poraďte se svým lékařem nebo jiným kvalifikovaným poskytovatelem zdravotní péče.